úterý 1. listopadu 2016

Nevycházím z úžasu aneb Kocour v botách to neměl jednoduché

 Článek jsem psala vloni, ale myslím, že je stále aktuální :)

Konečně jsem se dostala k prohlídce bot a výměně letních za zimní (už bylo na čase, i Gi už má zimní pneumatiky a já pořád nic).
Lukyho boty nebyly problém. Dvoje jsou už malé, tak putují na půdu, zbytek mu je a podle vyndavací vložky mu sedí. Všechny boty má teď buď barefootové, nebo aspoň minimalistické - široká špička, ohebná bota, dost místa ve špičce.
A tak hurá na ty moje. Vytahám tu svou pestrou sbírku kde čeho a místo abych je jako vždy rovnou naskládala umyté do krabic a schovala, vytahala jsem z nich vložky a zkusmo si na ně stoupla.


Stala se mi totiž taková věc. Léto jsem prochodila v bare botách, bosá nebo maximálně v o půl čísla větších botaskách. Před pěti dny jsem vytáhla konečně zimní boty, už mi přece jen nebylo poránu při čekání na odvoz do práce teplo. První den jsem se domů vrátila s neskutečnou bolestí v chodidle. Myslela jsem si, že za to může fakt, že po x měsících jsem si obula botu, která má trochu podpatek. A že se to rozšlápne. Bláhová.. Druhý den jsem do jazykovky dopajdala už jen tak tak, bolest v obou chodidlech naprosto šílená. Přežít hodinu a půl sezení v těchto vloni moc pohodlných botách při výuce němčiny bylo skoro nemožné, tak dlouhou lekci jsem ještě nezažila. Bylo to, jak kdyby mi někdo silou lámal nohu v místě nad prsty. A tak jsem s nadějí vytáhla své staré, notně omšelé a už dost rozpadlé botky, které jsem si vloni chválila pro jejich širokou špičku, ohebnost a pohodlnost. Můj úžas byl ještě větší, když jsem zjistila, že noha mě  bolí i v nich a navíc narážím palcem na špičku boty.. A tak, jak se trochu oteplilo, jsem znovu vytáhla botasky o půl čísla větší a modlím se, aby to nemrazivé počasí nějakou dobu vydrželo..


Po vyzkoušení všech vytažitelných vložek z bot jsem zkonstatovala, že jsem celý život žila v bláhovém domnění, že moje noha je o 1-2 čísla menší  než ve skutečnosti je. Asi se stihla roztáhnout i přes léto, ale nevěřím, že o tolik.. Některé boty jsou mi tak malé, že jsem si připadala, jako bych obouvala popelčí střevíčky (a sama byla obr Valibul). Dost tomu nerozumím - už proto, že jsem samá kost - co pak lidi, kteří mají nějaké to kilčo navíc a tu nohu ještě širší??
Jen tak pro představu: Porovnání mojí nové bare botky (Vivobarefoot Gobi, vel.41) a hodně staré, ale oblíbené a hodně ještě do terénu nošené boty kdysi ze Snahy (vel.39!). Vložka je fakt hodně jetá, ale je na ní výborně vidět ten rozdíl..



Jak mi (ne)sedí moje dříve běžně nošená bota..



Žádné komentáře:

Okomentovat