A mě zase čekala výroba adventního kalendáře. Lámala jsem si hlavu, čím to letos udělat jiné a pak mě do očí praštil hezký nápad na FB. Letos jsem se rozhodla od Ježíška neobjednávat žádné Lego (máme jich fakt dost a i když si s nimi Luky rád hraje, nechtěla jsem, aby dostával pod stromeček pořád totéž). A tak jsem se nechala inspirovat a objednala malou sadu Lega z bazaru na advent.
Stála mě asi 180 korun i s poštou, takže to vyšlo líp, než kdybych kupovala drobnosti na každý den. Jenže moje radost netrvala dlouho - paní sice tvrdila, že je stavebnice komplet, ale nebyla. Chybělo asi 6 kousků. Byla jsem děsně otrávená. Z toho přece motorku nepostavíme! Nakonec mě ale napadl spásný nápad - máme doma velkou banánovku plnou Lego směsi - takže jsem pověřila Luďu a ten mi během sledování Sběratele kostí našel náhradní dílky :) Některé sice nejsou úplně stejné, ale funkci zastanou a motorka se dá složit - UUF! (mail na paní jsem mezitím totiž asi chytře smazala, objednávala jsem ještě před porodem).
A tak jsem konečně mohla napytlíčkovat kousky Lega tak, aby se z nich postupně, den po dni, dala postavit celá motorka a Luky netušil, co staví (aspoň nějakou dobu :) Pak jsem k tomu vytiskla návody stažené z netu, rozstříhala po jednotlivých krocích a měla skoro hotovo. Zázrak byl, že mě naše uvřeštěná princezna nechala dodělat vše během jednoho dne ;-)
Posledního listopadu jsem ještě zjistila, že náš samo domo adventní kalendář, co už Luky má asi tři roky, je v havarijním stavu. Kolíčky, na kterých mají viset ponožky, byly z dost velké části rozbité a poztrácené. A tak jsem ještě večer, pro změnu u Sběratelů kostí :), s koncertem naší Adélky, našívala ještě barevné knoflíky jako náhradu za poněkud nefunkční kolíčky. V jedenáct v noci jsem už neviděla na oči, ale kalendář visel a ráno udělal Lukymu první radost :)
A když jsem si oddechla, že mám konečně klid, došlo mi, že má Lukášek pozítří narozeniny a v pondělí chodí Mikuláš.. Uá! A to prosím radši dělám, že Vánoce budou nejdřív za půl roku ;o)