Čekání na Adélku

Musím říct, že to bylo krásných devět měsíců, kdy mi skotačila v bříšku naše malá opička. Snad jen začátek byl trochu horší, protože mi bylo občas zle od žaludku a na konci posledních 14 dní jsem chodila jak babka s umělým kloubem, ale jinak jsem si tohle období moc užívala.. Možná už naposledy, tak jsem si to vychutnat musela 😃
A teď, když už je na světě, mi to bříško najednou chybí. Sice tahat se s třinácti kily nahoře není úplně jednoduché, veškeré jídlo končí právě na břiše, není snad tričko, co by nebylo pokecané :)) Žáha pálí, člověk chodí jak kačena a v noci se nedá spát, ale prostě ten pocit toho nového človíčka v břiše je naprosto úžasný.

To jsme si tak vyrazili po pěti letech na wellness víkend do Krumlova. Bylo krásně, jídlo naprosto skvělé a ubytování taky. Užili jsme si to :) Ádě se to asi taky moc líbilo, protože se rozhodla, že se teda narodí právě nám :))

17tt - už se ta naše princezna začíná rýsovat :)

  26tt

  

27tt - výlet do Telče na závody dračích lodí

 

28tt - smůla největší -  13.srpna jsem se přerazila o našeho pejsánka a skončila na 5 týdnů se sádrou na zlomeném zápěstí. Celkem náročných pět týdnů s tím břichem.

  

30tt - naše dovolená u Plzně byla krásná i s tím gipsem na ruce :)

  

33tt - velkej brácha a stále ruka v gipsu

 

 35tt -jojo, všecky těhu fotky z tohoto měsíce mám zprava, protože modrá sádra kazí dojem ;-)

 36tt - krásná procházka na kaštany - a nejen kaštánky se klubou, brzy se vyklube i naše princezna :)

 38tt - občas holt není ani počasí, ani fotograf, selfie v koupelně je trochu zoufalost :))

39tt - rýmečka, kašílek, co mě trhá vejpůl - modlím se, aby Áďa ještě chvíli počkala, protože netuším, jak bych udejchala porod. Je hodná, počkala :)

41tt - nový sestřih a oobr břicho :) Nahoře 13 kilo a 98 cm v pase. Fotka poslední, další den se Adélka rozhodla narodit :)

Nevycházím z úžasu aneb Kocour v botách to neměl jednoduché

 Článek jsem psala vloni, ale myslím, že je stále aktuální :)

Konečně jsem se dostala k prohlídce bot a výměně letních za zimní (už bylo na čase, i Gi už má zimní pneumatiky a já pořád nic).
Lukyho boty nebyly problém. Dvoje jsou už malé, tak putují na půdu, zbytek mu je a podle vyndavací vložky mu sedí. Všechny boty má teď buď barefootové, nebo aspoň minimalistické - široká špička, ohebná bota, dost místa ve špičce.
A tak hurá na ty moje. Vytahám tu svou pestrou sbírku kde čeho a místo abych je jako vždy rovnou naskládala umyté do krabic a schovala, vytahala jsem z nich vložky a zkusmo si na ně stoupla.


Stala se mi totiž taková věc. Léto jsem prochodila v bare botách, bosá nebo maximálně v o půl čísla větších botaskách. Před pěti dny jsem vytáhla konečně zimní boty, už mi přece jen nebylo poránu při čekání na odvoz do práce teplo. První den jsem se domů vrátila s neskutečnou bolestí v chodidle. Myslela jsem si, že za to může fakt, že po x měsících jsem si obula botu, která má trochu podpatek. A že se to rozšlápne. Bláhová.. Druhý den jsem do jazykovky dopajdala už jen tak tak, bolest v obou chodidlech naprosto šílená. Přežít hodinu a půl sezení v těchto vloni moc pohodlných botách při výuce němčiny bylo skoro nemožné, tak dlouhou lekci jsem ještě nezažila. Bylo to, jak kdyby mi někdo silou lámal nohu v místě nad prsty. A tak jsem s nadějí vytáhla své staré, notně omšelé a už dost rozpadlé botky, které jsem si vloni chválila pro jejich širokou špičku, ohebnost a pohodlnost. Můj úžas byl ještě větší, když jsem zjistila, že noha mě  bolí i v nich a navíc narážím palcem na špičku boty.. A tak, jak se trochu oteplilo, jsem znovu vytáhla botasky o půl čísla větší a modlím se, aby to nemrazivé počasí nějakou dobu vydrželo..


Po vyzkoušení všech vytažitelných vložek z bot jsem zkonstatovala, že jsem celý život žila v bláhovém domnění, že moje noha je o 1-2 čísla menší  než ve skutečnosti je. Asi se stihla roztáhnout i přes léto, ale nevěřím, že o tolik.. Některé boty jsou mi tak malé, že jsem si připadala, jako bych obouvala popelčí střevíčky (a sama byla obr Valibul). Dost tomu nerozumím - už proto, že jsem samá kost - co pak lidi, kteří mají nějaké to kilčo navíc a tu nohu ještě širší??
Jen tak pro představu: Porovnání mojí nové bare botky (Vivobarefoot Gobi, vel.41) a hodně staré, ale oblíbené a hodně ještě do terénu nošené boty kdysi ze Snahy (vel.39!). Vložka je fakt hodně jetá, ale je na ní výborně vidět ten rozdíl..

Jak mi (ne)sedí moje dříve běžně nošená bota..

Co nás baví, když jsme zavření doma

Přišel podzim, s ním i moje břicho pořádně poskočilo a jsou dny, kdy se nám ven ani nechce. Buď je venku ošklivě, nebo mně není moc dobře. A tak se snažíme zabavit. Když nepočítám, co vše Luky vymyslí sám za hry a tvoření, baví nás třeba tyhle činnosti:

Ve výprodeji v Lidlu jsem získala knížečku Dětského sudoku. Prvně jsem si naivně myslela, že ho Lukáškovi schovám a dostane ho až později (je od 1.třídy výš), ale náš bystrozrak má oči všude, takže si ho zabavil hned. A k mému překvapení princip luštění dobře pochopil (začínali jsme asi před rokem jednou aktivitkou z výměny monte pomůcek, kde stejným stylem, ale na menší ploše přiřazoval barevné kamínky) a byl schopný s menší dopomocí zvládnout i náročnější úkoly. Nejvíc unešená z něj byla naše babička - matematička, která sudoku luští kudy chodí :))

 

 

 Luky začal taky jevit extrémní chuť číst. To je trochu prekérka, protože pořád ještě nedovede dobře spojit přečtená písmena, i když krom N, V a G umí snad všechna a parádně. Tak jsme se aspoň pustili do malých písmenek, aby si teda výhledově mohl číst knížky. Zatím jsme zvládli t, l a i. Něco mu v hlavičce asi zůstává, protože když jsem mu minule diktovala dopis pro Adélku, jak si poručil, ptal se mě, jestli má napsat malé nebo velké L. :) Jen dodávám, že tuhle činnost děláme jen tehdy, když na to má opravdu náladu on. 

 Matika je teď celkově zajímavá :) Luky zvládá počty do stovky, když má vyjmenovat čísla. Počítat s plus a mínus mu jde dobře do deseti, ale už dovede i přecházet přes desítku, když ho daná problematika opravdu zajímá. Kdysi dostal tuhle knížku pro předškoláky, dělali jsme z ní zatím hlavně barvy a různé doplňovačky ze začátku, ale teď si vybral vzadu Matematiku. No, dle mě je to na předškoláky až až (hlavně pak další úkoly s odčítáním, nebo třeba příprava na čtení, kde opravdu má přečíst sám slova), ale on ten dojem asi nemá :) Když už si k něčemu takovému sedne, vydrží klidně hodinu pracovat. Ale když se mu nechce vyplňovat, mohl by se člověk na hlavu stavět a nebude z toho zkrátka nic ;-)

 Co je pro nás ale nejaktuálnější, je logopedie. Změnili jsme logopedku a je to hodně znát, Luky ji má rád a těší se za ní. Popravdě - je to věc, která mě osobně baví úplně nejmíň. Stokrát dokola omílat tdnky bdnky je pro mě maso. Nicméně faktor líné matky snižuje fakt, že Lukymu to (díkybohu pro mě) začlo naskakovat přirozeně, takže v současné chvíli bez mého většího přispění ovládá R a začíná sám říkat i Ř, což je super. Měli jsme spíš problém s tím, že se posledních pár měsíců dost zakoktával. Nebyla jsem si jistá, jestli to je podvědomá reakce na budoucího nového člena rodiny, nebo prostě nedokáže v hlavičce zpracovat to, co chce říct a proto se zakoktá. Podle doporučení z jedněch pěkných stránek jsme koupili knížku Klárka hezky povídá, která je vyloženě koncipovaná na uvolnění zakoktávání a prodloužení a zpravidelnění dechu. Zároveň je tu i spolupráce ruky a dechu a plus největší? Lukyho ohromně baví. I když na začátku jsem si myslela, že je spíš pro mladší děti, on si ji fakt užívá :) A koktání ustupuje, jupí :)

 Na svůj svátek Luky dostal mozaiky - poslední dobou ho baví i ty starší pro menší děti, tak jsem si říkala, že by se mu to jako dárek mohlo líbit. A to jsem netušila, že obě rybičky nalepí v rekordním čase asi dvě a půl hodiny - pak ho jen štvalo, že byly JEN dvě :-D Ale měl velkou radost, že mu zbyly pěnové kousky, které se nalepují na rybky a hned vymyslel nové využití - s tatínkem staví modýlky z Ábíčka, tak všem autům přidal světla nebo blinkry - nalepil jim ty čtverečky, co zůstaly :)

Co byl ale nejlepší dárek k svátku? Obří bedna, která dorazila den poté z obchůdku Samostatné dítě :)) Já ji na konci devátého měsíce táhla domů jak soumar, ale vyplatilo se to, Lukášek byl nejšťastnější dítě pod sluncem, když si ji mohl celou pomalovat a pak se v ní zabydlet :-D Užíval si ji snad tři dny v kuse a doteď ji rád ještě vytáhne a hraje si v ní :)
Což mě přivádí k otázce, jestli je fakt nutné kupovat drahé hračky na Vánoce, nebo mu příště zabalím tu největší bednu, co seženu ;-)

Z trochu jiného soudku - vloni jsme na půdě naší chalupy našli několik starých stavebnic po nás. My samy se sestrou jsme je podědily po bratráncích, a popravdě jsme si s většinou moc nehrály. Na Lukym je vidět, že je to budoucí technik, protože on pro tyhle stavebnice využití našel a moc ho baví. Seko je například úžasná k postavení vesmírných lodí, na kterých lítají zvířátka do vesmíru, nebo z nich staví agility pro Seko-psy :-D Já asi nikdy neměla jeho fantazii, tahle stavebnice mě nikdy nebavila.

Lukášek nejvíc miluje hry. Prekérka je, že maminka, která si připadá poslední dobou jak velryba s umělým kloubem v kyčli (já vím, je to nesmysl, ale sedí to), nějak nemá energii něco hrát. Ale i tak se občas něco najde. Úžasná věc je možnost půjčování si her z knihovny zdarma - doma jich máme hafo, ale většina je pro tři a více hráčů. V knihovně mají hry už od jednoho hráče a neokoukané :) Hodně jsme si oblíbili hry od Mindoku, které jsou logické, zabaví a dají se hrát v jednom člověku - takže třeba v autě, nebo když matka zmírá :)) Na fotce je hra Safari - schovej a najdi - logická hra, kde podle obrázku může být vidět jen určitý počet a typ zvířátek. Včera jsme se s ní bavili oba dva minimálně dvě hodiny. Minule jsme měli něco podobného, kde bylo třeba podle zadání obklíčit zloděje policejními auty. A do třetice všeho dobrého, doma máme hru Noemova archa, která je magnetická, v praktické knížečce a je v ní potřeba poskládat zvířátka do archy nejen tak, aby se vešla, ale hlavně aby vždycky samička a sameček seděli vedle sebe. Tu si chválím moc do auta, zabaví a nepadá všude :)

A na závěr ještě Lukyho obliba psát. Musíme mu teda všechno diktovat, sám pozná skoro bezpečně první písmenko, pak většinu souhlásek ve slově a většinou i poslední písmenko, ale pořád moc neslyší samohlásky. Ale když má náladu, tak sedne a nadšeně píše podle diktátu - třeba dopis pro Ježíška za všechna zvířátka a nakonec možná i za sebe :)