Co nás baví, když jsme zavření doma

Přišel podzim, s ním i moje břicho pořádně poskočilo a jsou dny, kdy se nám ven ani nechce. Buď je venku ošklivě, nebo mně není moc dobře. A tak se snažíme zabavit. Když nepočítám, co vše Luky vymyslí sám za hry a tvoření, baví nás třeba tyhle činnosti:

Ve výprodeji v Lidlu jsem získala knížečku Dětského sudoku. Prvně jsem si naivně myslela, že ho Lukáškovi schovám a dostane ho až později (je od 1.třídy výš), ale náš bystrozrak má oči všude, takže si ho zabavil hned. A k mému překvapení princip luštění dobře pochopil (začínali jsme asi před rokem jednou aktivitkou z výměny monte pomůcek, kde stejným stylem, ale na menší ploše přiřazoval barevné kamínky) a byl schopný s menší dopomocí zvládnout i náročnější úkoly. Nejvíc unešená z něj byla naše babička - matematička, která sudoku luští kudy chodí :))

 

 

 Luky začal taky jevit extrémní chuť číst. To je trochu prekérka, protože pořád ještě nedovede dobře spojit přečtená písmena, i když krom N, V a G umí snad všechna a parádně. Tak jsme se aspoň pustili do malých písmenek, aby si teda výhledově mohl číst knížky. Zatím jsme zvládli t, l a i. Něco mu v hlavičce asi zůstává, protože když jsem mu minule diktovala dopis pro Adélku, jak si poručil, ptal se mě, jestli má napsat malé nebo velké L. :) Jen dodávám, že tuhle činnost děláme jen tehdy, když na to má opravdu náladu on. 

 Matika je teď celkově zajímavá :) Luky zvládá počty do stovky, když má vyjmenovat čísla. Počítat s plus a mínus mu jde dobře do deseti, ale už dovede i přecházet přes desítku, když ho daná problematika opravdu zajímá. Kdysi dostal tuhle knížku pro předškoláky, dělali jsme z ní zatím hlavně barvy a různé doplňovačky ze začátku, ale teď si vybral vzadu Matematiku. No, dle mě je to na předškoláky až až (hlavně pak další úkoly s odčítáním, nebo třeba příprava na čtení, kde opravdu má přečíst sám slova), ale on ten dojem asi nemá :) Když už si k něčemu takovému sedne, vydrží klidně hodinu pracovat. Ale když se mu nechce vyplňovat, mohl by se člověk na hlavu stavět a nebude z toho zkrátka nic ;-)

 Co je pro nás ale nejaktuálnější, je logopedie. Změnili jsme logopedku a je to hodně znát, Luky ji má rád a těší se za ní. Popravdě - je to věc, která mě osobně baví úplně nejmíň. Stokrát dokola omílat tdnky bdnky je pro mě maso. Nicméně faktor líné matky snižuje fakt, že Lukymu to (díkybohu pro mě) začlo naskakovat přirozeně, takže v současné chvíli bez mého většího přispění ovládá R a začíná sám říkat i Ř, což je super. Měli jsme spíš problém s tím, že se posledních pár měsíců dost zakoktával. Nebyla jsem si jistá, jestli to je podvědomá reakce na budoucího nového člena rodiny, nebo prostě nedokáže v hlavičce zpracovat to, co chce říct a proto se zakoktá. Podle doporučení z jedněch pěkných stránek jsme koupili knížku Klárka hezky povídá, která je vyloženě koncipovaná na uvolnění zakoktávání a prodloužení a zpravidelnění dechu. Zároveň je tu i spolupráce ruky a dechu a plus největší? Lukyho ohromně baví. I když na začátku jsem si myslela, že je spíš pro mladší děti, on si ji fakt užívá :) A koktání ustupuje, jupí :)

 Na svůj svátek Luky dostal mozaiky - poslední dobou ho baví i ty starší pro menší děti, tak jsem si říkala, že by se mu to jako dárek mohlo líbit. A to jsem netušila, že obě rybičky nalepí v rekordním čase asi dvě a půl hodiny - pak ho jen štvalo, že byly JEN dvě :-D Ale měl velkou radost, že mu zbyly pěnové kousky, které se nalepují na rybky a hned vymyslel nové využití - s tatínkem staví modýlky z Ábíčka, tak všem autům přidal světla nebo blinkry - nalepil jim ty čtverečky, co zůstaly :)

Co byl ale nejlepší dárek k svátku? Obří bedna, která dorazila den poté z obchůdku Samostatné dítě :)) Já ji na konci devátého měsíce táhla domů jak soumar, ale vyplatilo se to, Lukášek byl nejšťastnější dítě pod sluncem, když si ji mohl celou pomalovat a pak se v ní zabydlet :-D Užíval si ji snad tři dny v kuse a doteď ji rád ještě vytáhne a hraje si v ní :)
Což mě přivádí k otázce, jestli je fakt nutné kupovat drahé hračky na Vánoce, nebo mu příště zabalím tu největší bednu, co seženu ;-)

Z trochu jiného soudku - vloni jsme na půdě naší chalupy našli několik starých stavebnic po nás. My samy se sestrou jsme je podědily po bratráncích, a popravdě jsme si s většinou moc nehrály. Na Lukym je vidět, že je to budoucí technik, protože on pro tyhle stavebnice využití našel a moc ho baví. Seko je například úžasná k postavení vesmírných lodí, na kterých lítají zvířátka do vesmíru, nebo z nich staví agility pro Seko-psy :-D Já asi nikdy neměla jeho fantazii, tahle stavebnice mě nikdy nebavila.

Lukášek nejvíc miluje hry. Prekérka je, že maminka, která si připadá poslední dobou jak velryba s umělým kloubem v kyčli (já vím, je to nesmysl, ale sedí to), nějak nemá energii něco hrát. Ale i tak se občas něco najde. Úžasná věc je možnost půjčování si her z knihovny zdarma - doma jich máme hafo, ale většina je pro tři a více hráčů. V knihovně mají hry už od jednoho hráče a neokoukané :) Hodně jsme si oblíbili hry od Mindoku, které jsou logické, zabaví a dají se hrát v jednom člověku - takže třeba v autě, nebo když matka zmírá :)) Na fotce je hra Safari - schovej a najdi - logická hra, kde podle obrázku může být vidět jen určitý počet a typ zvířátek. Včera jsme se s ní bavili oba dva minimálně dvě hodiny. Minule jsme měli něco podobného, kde bylo třeba podle zadání obklíčit zloděje policejními auty. A do třetice všeho dobrého, doma máme hru Noemova archa, která je magnetická, v praktické knížečce a je v ní potřeba poskládat zvířátka do archy nejen tak, aby se vešla, ale hlavně aby vždycky samička a sameček seděli vedle sebe. Tu si chválím moc do auta, zabaví a nepadá všude :)

A na závěr ještě Lukyho obliba psát. Musíme mu teda všechno diktovat, sám pozná skoro bezpečně první písmenko, pak většinu souhlásek ve slově a většinou i poslední písmenko, ale pořád moc neslyší samohlásky. Ale když má náladu, tak sedne a nadšeně píše podle diktátu - třeba dopis pro Ježíška za všechna zvířátka a nakonec možná i za sebe :)