Kterak jsem k látkovkám přišla

První dítko před šesti lety a moje velké nadšení pro látkování.. Vydrželo asi tak do chvíle, než jsem zamotala Lukáška do první skvělé Popolini plenky a s hrůzou zjistila, že má hlavu asi o půl metru níž než prdelku, plínka je mu obří a kromě toho se mu v ní krutě nelíbí a vříská jak pavián. Párkrát jsem ho zabalila do toho mučícího nástroje, ale pak rezignovala a sadu komplet prodala. Tehdy jsem netušila, že to je sada pro děti cca od tří měsíců, takže mu sedět prostě nemohla. Celá zkormoucená jsem tehdy sáhla po čtvercích. Skládala jsem je podle vzoru mojí maminky na čtvrtiny, dávala dvě do PUL kalhotek, které mi jediné zbyly z celé sady kalhotkovek.. a ve 4 měsících s nelibostí zjistila, že Lukyho musím přebalovat co hodinu, jinak je permanentně durch pročůraný. Znovu jsem nad látkou zlomila hůl a zůstala u jednorázu. Vzhledem k tomu, jak mě tehdy bolela záda, se ani nedivím, že jsem co hodinové přebalování vzdala celkem bez lítosti.
K látce jsem se vrátila ještě jednou, když byl Luky už větší, kalhotkovky ušité kamarádkou z mikin a ručníků mi tehdy přišly jako to nejlepší, co může být. Zkusila jsem i plenky z Číny, ale měly akorát krásné obrázky, jinak žádná sláva, protékaly a celkově byly dost nanic :-D Co jsem u Lukyho užila celkem dost, byly pak tréninkové kalhotky od Imse Vimse, které se osvědčily a krom cestování vlakem a busem jsem je používala pořád. Nicméně, jakožto zapálenému ekologovi mi celkově zkušenost s ekoplenkami moc nevoněla.. Čekala jsem od sebe lepší výkon.

Po šesti letech přišlo druhé miminko. Tentokrát jsem byla mnohem informovanější, vybavená novorozeneckými kalhotkami, zavazovačkami, hromadou čtverců sežehlených na novorozenecký sklad a kyblíkem na špinavé plenky. Samozřejmostí byly ubrousky Perlička, olejíček Medvídek a bambusové plenky pod miminko. Tentokrát jsem věřila, že souboj s látkou vyhraju.

Adélka se narodila - a byla děsně maličká. Necelá tři kila, vypadávala mi i z oblečení velikosti padesát. Kalhotkovky od známých firem jako Anavy a Ella´s House opět zklamaly. Kakala tekutá vajíčka a protože jí kalhotky moc neseděly, mohla by si přibrat podnájemníka, tak to samozřejmě lítalo všude. Mnohem lepší byly zavazovačky. Ovšem zamotat ji do nich, to byla věda. Od malinka byla hrozně akční dítko, takže s sebou musela mlít a já v potu tváře vázala a zas rozvazovala zamotané uzly.

Záda mě rozbolela znovu, jako kdysi po Lukym, tentokrát ovšem strašlivě. Teprve když Adélce byly 4 měsíce, zjistilo se, že mám několik zlámaných obratlů. Zalehla jsem proto na dalších několik dlouhých týdnů do postele a s miminkem se mohla těšit tak akorát na dálku. Bylo to dost příšerné období. Vlastně z něj ještě nejsem venku, ale už je to lepší :)

V asi pěti měsících Adélky jsem se v zoufalství, že nemůžu sama nic ovlivnit, rozhodla, že budeme zase látkovat. Tentokrát ale opravdu a poctivě. Mamka, která se o Adélku starala, mi asi chtěla udělat radost, takže začala malé látkovky opravdu dávat. Měla jsem jich asi deset, nějaké Anavy, Baby Lucy a Baby BeeHinds. Řešila to šalamounsky. Látkovka přišla na řadu až poté, co se Adélka vykakala. Protože kdo by to pral, když příliš ekologická dcera jen leží v posteli a heká při sebemenším pohybu, že.. To mě ale časem začalo štvát a v šesti měsících Adélky, kdy už jsem dokázala vstát a aspoň ji přebalit s dopomocí, jsem udělala radikální řez - a zavedla látku na celý den kromě noci. Přeprat špinavou plenku nebyla žádná věda, stačilo vyhodit pokakanou separačku, opláchnout plenku a pak natřít žlučovým mýdlem a hodit do kyblíku. Fleky mizely a já se hrdila, jak hezky to jde. Dnes to je asi 2,5 měsíce, co látkujeme plně - já, moje mamka i manžel. Přijde nám to přirozené, nečiní nám to problémy. Papírovku dáváme na noc a při delším výletu. Jinak i na ven a do města látku. Odpad v koši se zmenšil opravdu výrazně, puch z koše zmizel. A já? Já propadla úchylce - nákupu plenek z druhé ruky v různých barvách, značkách a tvarech :-D

Momentálně mám doma plenek asi 35, přičemž je mám rozdělené na dvě části, jednu mám doma v bytě a druhou na budoucím domečku, kde trávíme víkendy a přes prázdniny i některé další dny. Organizačně bez problémů. Jediná závada je, že na domečku nemám sušičku, takže plenky jen usušené na šňůře jsou jak šmirglpapír. Naštěstí naše princezna není ta na hrášku a zvládá to i tak :)
Na umývání používáme většinou Medvídka a Perlan, někdy vodu z kohoutku, když je třeba a v případě pokakání zůstáváme věrni Lidláckým vlhčeným ubrouskům. Bohužel se nám zatím na tuto situaci nic jiného neosvědčilo.

A jaké plenky máme a vyhovují?
Na začátku jsem začínala se 4 Anavy na patentky od kamarádky, 1 Baby BeeHinds, 2 Baby Lucy. Pak jsem kupovala na bazárcích a zkoušela, co nám bude vyhovovat. Musím zhodnotit, že nejsme nároční, vyhovuje skoro vše :)

Momentálně mám doma asi 11x Anavy, 1x Baby BeeHinds, 2x Baby Lucy, 3x Pop-in, 2x Bamboolik AIO, 6x základnu Bamboolik, a cca 10x Unuo kalhotkovku. K tomu cca 7 kusů svrchňáčků. Z počátku mi osobně nejvíc sedělo Unuo, bylo na suchý zip a dobře sedělo, ale teď, jak Adélka roste, se mi zdá menší, než bych si přála. Jedna z Unuo plenek je Supersize a ta sedí opravdu lépe. Teď spíš preferuji Anavy na patentky, Adélka k nim dorostla a sedí moc hezky. Baby Lucy je trochu z nouze ctnost, moc hezky nesedí a taky moc nenasají, ale zase mají výhodu ceny, na kterou dosáhne každý. Spolu s Baby BeeHinds poputují teď o dům dál. Na cestě mám totiž dalších pět plenek a už jsem sama naznala, že je nemám kam uložit :-D Pop-in a AIO jsem nakoupila hlavně kvůli mamce, protože ta má radši vše v jednom a moc se s tím nezdržovat. Nasají méně a nějak mě nebaví tolik, jako kalhotkovky se svrchňáčky :) Základny od Bamboolik mě zklamaly, protože se kroutí a přijde mi, že musí Adélku tlačit. Možná špatná várka, ale už bych si je nikdy nekoupila. Byly z druhé ruky, tak zas tolik netratím.

Anavy plenky, asi polovina všech, co mám..

Unuo, opět jen slabá polovina.

Vše v jednom, Pop in. Ty má nejradši naše babička, která nerada tráví čas oblékáním hyperaktivního dítka :o)

Baby Lucy a Baby BeeHinds. Moc mě neoslovily, poputují dál..

A co dál? Předpokládám, že dovršením počtu 40 plenek na jedno miminko by mi snad už mohlo stačit. Plánuju látkovat, dokud to bude třeba a hodně mě mrzí, že jsem na ten správný princip nepřišla už dávno u prvního dítka. Děsně mě to totiž baví! 😇

Adventní kalendář 2016

A už tu zase máme advent. Letos to vyšlo moc hezky, na 1.prosince opravdu hezky nasněžilo :) To bylo radosti!

A mě zase čekala výroba adventního kalendáře. Lámala jsem si hlavu, čím to letos udělat jiné a pak mě do očí praštil hezký nápad na FB. Letos jsem se rozhodla od Ježíška neobjednávat žádné Lego (máme jich fakt dost a i když si s nimi Luky rád hraje, nechtěla jsem, aby dostával pod stromeček pořád totéž). A tak jsem se nechala inspirovat a objednala malou sadu Lega z bazaru na advent.

Stála mě asi 180 korun i s poštou, takže to vyšlo líp, než kdybych kupovala drobnosti na každý den. Jenže moje radost netrvala dlouho - paní sice tvrdila, že je stavebnice komplet, ale nebyla. Chybělo asi 6 kousků. Byla jsem děsně otrávená. Z toho přece motorku nepostavíme! Nakonec mě ale napadl spásný nápad - máme doma velkou banánovku plnou Lego směsi - takže jsem pověřila Luďu a ten mi během sledování Sběratele kostí našel náhradní dílky :) Některé sice nejsou úplně stejné, ale funkci zastanou a motorka se dá složit - UUF! (mail na paní jsem mezitím totiž asi chytře smazala, objednávala jsem ještě před porodem).
A tak jsem konečně mohla napytlíčkovat kousky Lega tak, aby se z nich postupně, den po dni, dala postavit celá motorka a Luky netušil, co staví (aspoň nějakou dobu :) Pak jsem k tomu vytiskla návody stažené z netu, rozstříhala po jednotlivých krocích a měla skoro hotovo. Zázrak byl, že mě naše uvřeštěná princezna nechala dodělat vše během jednoho dne ;-)

 

 Posledního listopadu jsem ještě zjistila, že náš samo domo adventní kalendář, co už Luky má asi tři roky, je v havarijním stavu. Kolíčky, na kterých mají viset ponožky, byly z dost velké části rozbité a poztrácené. A tak jsem ještě večer, pro změnu u Sběratelů kostí :), s koncertem naší Adélky, našívala ještě barevné knoflíky jako náhradu za poněkud nefunkční kolíčky. V jedenáct v noci jsem už neviděla na oči, ale kalendář visel a ráno udělal Lukymu první radost :)

A když jsem si oddechla, že mám konečně klid, došlo mi, že má Lukášek pozítří narozeniny a v pondělí chodí Mikuláš.. Uá! A to prosím radši dělám, že Vánoce budou nejdřív za půl roku ;o)

Čekání na Adélku

Musím říct, že to bylo krásných devět měsíců, kdy mi skotačila v bříšku naše malá opička. Snad jen začátek byl trochu horší, protože mi bylo občas zle od žaludku a na konci posledních 14 dní jsem chodila jak babka s umělým kloubem, ale jinak jsem si tohle období moc užívala.. Možná už naposledy, tak jsem si to vychutnat musela 😃
A teď, když už je na světě, mi to bříško najednou chybí. Sice tahat se s třinácti kily nahoře není úplně jednoduché, veškeré jídlo končí právě na břiše, není snad tričko, co by nebylo pokecané :)) Žáha pálí, člověk chodí jak kačena a v noci se nedá spát, ale prostě ten pocit toho nového človíčka v břiše je naprosto úžasný.

To jsme si tak vyrazili po pěti letech na wellness víkend do Krumlova. Bylo krásně, jídlo naprosto skvělé a ubytování taky. Užili jsme si to :) Ádě se to asi taky moc líbilo, protože se rozhodla, že se teda narodí právě nám :))

17tt - už se ta naše princezna začíná rýsovat :)

  26tt

  

27tt - výlet do Telče na závody dračích lodí

 

28tt - smůla největší -  13.srpna jsem se přerazila o našeho pejsánka a skončila na 5 týdnů se sádrou na zlomeném zápěstí. Celkem náročných pět týdnů s tím břichem.

  

30tt - naše dovolená u Plzně byla krásná i s tím gipsem na ruce :)

  

33tt - velkej brácha a stále ruka v gipsu

 

 35tt -jojo, všecky těhu fotky z tohoto měsíce mám zprava, protože modrá sádra kazí dojem ;-)

 36tt - krásná procházka na kaštany - a nejen kaštánky se klubou, brzy se vyklube i naše princezna :)

 38tt - občas holt není ani počasí, ani fotograf, selfie v koupelně je trochu zoufalost :))

39tt - rýmečka, kašílek, co mě trhá vejpůl - modlím se, aby Áďa ještě chvíli počkala, protože netuším, jak bych udejchala porod. Je hodná, počkala :)

41tt - nový sestřih a oobr břicho :) Nahoře 13 kilo a 98 cm v pase. Fotka poslední, další den se Adélka rozhodla narodit :)

Nevycházím z úžasu aneb Kocour v botách to neměl jednoduché

 Článek jsem psala vloni, ale myslím, že je stále aktuální :)

Konečně jsem se dostala k prohlídce bot a výměně letních za zimní (už bylo na čase, i Gi už má zimní pneumatiky a já pořád nic).
Lukyho boty nebyly problém. Dvoje jsou už malé, tak putují na půdu, zbytek mu je a podle vyndavací vložky mu sedí. Všechny boty má teď buď barefootové, nebo aspoň minimalistické - široká špička, ohebná bota, dost místa ve špičce.
A tak hurá na ty moje. Vytahám tu svou pestrou sbírku kde čeho a místo abych je jako vždy rovnou naskládala umyté do krabic a schovala, vytahala jsem z nich vložky a zkusmo si na ně stoupla.


Stala se mi totiž taková věc. Léto jsem prochodila v bare botách, bosá nebo maximálně v o půl čísla větších botaskách. Před pěti dny jsem vytáhla konečně zimní boty, už mi přece jen nebylo poránu při čekání na odvoz do práce teplo. První den jsem se domů vrátila s neskutečnou bolestí v chodidle. Myslela jsem si, že za to může fakt, že po x měsících jsem si obula botu, která má trochu podpatek. A že se to rozšlápne. Bláhová.. Druhý den jsem do jazykovky dopajdala už jen tak tak, bolest v obou chodidlech naprosto šílená. Přežít hodinu a půl sezení v těchto vloni moc pohodlných botách při výuce němčiny bylo skoro nemožné, tak dlouhou lekci jsem ještě nezažila. Bylo to, jak kdyby mi někdo silou lámal nohu v místě nad prsty. A tak jsem s nadějí vytáhla své staré, notně omšelé a už dost rozpadlé botky, které jsem si vloni chválila pro jejich širokou špičku, ohebnost a pohodlnost. Můj úžas byl ještě větší, když jsem zjistila, že noha mě  bolí i v nich a navíc narážím palcem na špičku boty.. A tak, jak se trochu oteplilo, jsem znovu vytáhla botasky o půl čísla větší a modlím se, aby to nemrazivé počasí nějakou dobu vydrželo..


Po vyzkoušení všech vytažitelných vložek z bot jsem zkonstatovala, že jsem celý život žila v bláhovém domnění, že moje noha je o 1-2 čísla menší  než ve skutečnosti je. Asi se stihla roztáhnout i přes léto, ale nevěřím, že o tolik.. Některé boty jsou mi tak malé, že jsem si připadala, jako bych obouvala popelčí střevíčky (a sama byla obr Valibul). Dost tomu nerozumím - už proto, že jsem samá kost - co pak lidi, kteří mají nějaké to kilčo navíc a tu nohu ještě širší??
Jen tak pro představu: Porovnání mojí nové bare botky (Vivobarefoot Gobi, vel.41) a hodně staré, ale oblíbené a hodně ještě do terénu nošené boty kdysi ze Snahy (vel.39!). Vložka je fakt hodně jetá, ale je na ní výborně vidět ten rozdíl..

Jak mi (ne)sedí moje dříve běžně nošená bota..

Co nás baví, když jsme zavření doma

Přišel podzim, s ním i moje břicho pořádně poskočilo a jsou dny, kdy se nám ven ani nechce. Buď je venku ošklivě, nebo mně není moc dobře. A tak se snažíme zabavit. Když nepočítám, co vše Luky vymyslí sám za hry a tvoření, baví nás třeba tyhle činnosti:

Ve výprodeji v Lidlu jsem získala knížečku Dětského sudoku. Prvně jsem si naivně myslela, že ho Lukáškovi schovám a dostane ho až později (je od 1.třídy výš), ale náš bystrozrak má oči všude, takže si ho zabavil hned. A k mému překvapení princip luštění dobře pochopil (začínali jsme asi před rokem jednou aktivitkou z výměny monte pomůcek, kde stejným stylem, ale na menší ploše přiřazoval barevné kamínky) a byl schopný s menší dopomocí zvládnout i náročnější úkoly. Nejvíc unešená z něj byla naše babička - matematička, která sudoku luští kudy chodí :))

 

 

 Luky začal taky jevit extrémní chuť číst. To je trochu prekérka, protože pořád ještě nedovede dobře spojit přečtená písmena, i když krom N, V a G umí snad všechna a parádně. Tak jsme se aspoň pustili do malých písmenek, aby si teda výhledově mohl číst knížky. Zatím jsme zvládli t, l a i. Něco mu v hlavičce asi zůstává, protože když jsem mu minule diktovala dopis pro Adélku, jak si poručil, ptal se mě, jestli má napsat malé nebo velké L. :) Jen dodávám, že tuhle činnost děláme jen tehdy, když na to má opravdu náladu on. 

 Matika je teď celkově zajímavá :) Luky zvládá počty do stovky, když má vyjmenovat čísla. Počítat s plus a mínus mu jde dobře do deseti, ale už dovede i přecházet přes desítku, když ho daná problematika opravdu zajímá. Kdysi dostal tuhle knížku pro předškoláky, dělali jsme z ní zatím hlavně barvy a různé doplňovačky ze začátku, ale teď si vybral vzadu Matematiku. No, dle mě je to na předškoláky až až (hlavně pak další úkoly s odčítáním, nebo třeba příprava na čtení, kde opravdu má přečíst sám slova), ale on ten dojem asi nemá :) Když už si k něčemu takovému sedne, vydrží klidně hodinu pracovat. Ale když se mu nechce vyplňovat, mohl by se člověk na hlavu stavět a nebude z toho zkrátka nic ;-)

 Co je pro nás ale nejaktuálnější, je logopedie. Změnili jsme logopedku a je to hodně znát, Luky ji má rád a těší se za ní. Popravdě - je to věc, která mě osobně baví úplně nejmíň. Stokrát dokola omílat tdnky bdnky je pro mě maso. Nicméně faktor líné matky snižuje fakt, že Lukymu to (díkybohu pro mě) začlo naskakovat přirozeně, takže v současné chvíli bez mého většího přispění ovládá R a začíná sám říkat i Ř, což je super. Měli jsme spíš problém s tím, že se posledních pár měsíců dost zakoktával. Nebyla jsem si jistá, jestli to je podvědomá reakce na budoucího nového člena rodiny, nebo prostě nedokáže v hlavičce zpracovat to, co chce říct a proto se zakoktá. Podle doporučení z jedněch pěkných stránek jsme koupili knížku Klárka hezky povídá, která je vyloženě koncipovaná na uvolnění zakoktávání a prodloužení a zpravidelnění dechu. Zároveň je tu i spolupráce ruky a dechu a plus největší? Lukyho ohromně baví. I když na začátku jsem si myslela, že je spíš pro mladší děti, on si ji fakt užívá :) A koktání ustupuje, jupí :)

 Na svůj svátek Luky dostal mozaiky - poslední dobou ho baví i ty starší pro menší děti, tak jsem si říkala, že by se mu to jako dárek mohlo líbit. A to jsem netušila, že obě rybičky nalepí v rekordním čase asi dvě a půl hodiny - pak ho jen štvalo, že byly JEN dvě :-D Ale měl velkou radost, že mu zbyly pěnové kousky, které se nalepují na rybky a hned vymyslel nové využití - s tatínkem staví modýlky z Ábíčka, tak všem autům přidal světla nebo blinkry - nalepil jim ty čtverečky, co zůstaly :)

Co byl ale nejlepší dárek k svátku? Obří bedna, která dorazila den poté z obchůdku Samostatné dítě :)) Já ji na konci devátého měsíce táhla domů jak soumar, ale vyplatilo se to, Lukášek byl nejšťastnější dítě pod sluncem, když si ji mohl celou pomalovat a pak se v ní zabydlet :-D Užíval si ji snad tři dny v kuse a doteď ji rád ještě vytáhne a hraje si v ní :)
Což mě přivádí k otázce, jestli je fakt nutné kupovat drahé hračky na Vánoce, nebo mu příště zabalím tu největší bednu, co seženu ;-)

Z trochu jiného soudku - vloni jsme na půdě naší chalupy našli několik starých stavebnic po nás. My samy se sestrou jsme je podědily po bratráncích, a popravdě jsme si s většinou moc nehrály. Na Lukym je vidět, že je to budoucí technik, protože on pro tyhle stavebnice využití našel a moc ho baví. Seko je například úžasná k postavení vesmírných lodí, na kterých lítají zvířátka do vesmíru, nebo z nich staví agility pro Seko-psy :-D Já asi nikdy neměla jeho fantazii, tahle stavebnice mě nikdy nebavila.

Lukášek nejvíc miluje hry. Prekérka je, že maminka, která si připadá poslední dobou jak velryba s umělým kloubem v kyčli (já vím, je to nesmysl, ale sedí to), nějak nemá energii něco hrát. Ale i tak se občas něco najde. Úžasná věc je možnost půjčování si her z knihovny zdarma - doma jich máme hafo, ale většina je pro tři a více hráčů. V knihovně mají hry už od jednoho hráče a neokoukané :) Hodně jsme si oblíbili hry od Mindoku, které jsou logické, zabaví a dají se hrát v jednom člověku - takže třeba v autě, nebo když matka zmírá :)) Na fotce je hra Safari - schovej a najdi - logická hra, kde podle obrázku může být vidět jen určitý počet a typ zvířátek. Včera jsme se s ní bavili oba dva minimálně dvě hodiny. Minule jsme měli něco podobného, kde bylo třeba podle zadání obklíčit zloděje policejními auty. A do třetice všeho dobrého, doma máme hru Noemova archa, která je magnetická, v praktické knížečce a je v ní potřeba poskládat zvířátka do archy nejen tak, aby se vešla, ale hlavně aby vždycky samička a sameček seděli vedle sebe. Tu si chválím moc do auta, zabaví a nepadá všude :)

A na závěr ještě Lukyho obliba psát. Musíme mu teda všechno diktovat, sám pozná skoro bezpečně první písmenko, pak většinu souhlásek ve slově a většinou i poslední písmenko, ale pořád moc neslyší samohlásky. Ale když má náladu, tak sedne a nadšeně píše podle diktátu - třeba dopis pro Ježíška za všechna zvířátka a nakonec možná i za sebe :)

Jak Janeček měnil až vyměnil

Už několikrát jsem četla na Internetu o dámských dýcháncích, kam si berou zúčastněné dámy oblečení, které je v pěkném stavu, ale ony samy ho neunosí nebo je pro ně už malé/velké..
Hrozně mě lákalo to vyzkoušet, protože - ruku na srdce - komu doma neleží oblečení, které je škoda vyhodit a "jednou se to může hodit, až přiberu/shodím.." Jenže moje velikost minimininic v okolí prostě není a směňovat moje eSka za cizí eLka je na hlavu. Ale teď jsem si uvědomila, že na tradičním třídenním srazu holek z vysoké se koncentrace těch mých velikostí přece jen zahustí :)) A tak jsem vyhlásila akci - dovezte vše, co vám nesedí a chcete se toho zbavit, zablešíme a uvidíme :))

V první chvíli se akce setkala s polovičním úspěchem - holky sice dovezly slušnou hromádku oblečení, ale s představou "tady si to vezmi a hlavně mi nic nedávej, protože já se toho chci jen zbavit". Jenže to by nebylo ono :)
Když jsem je donutila k věcem sednout a prohlédnout, ukázalo se, že to s tím "já nic nechci" nebude tak horké ;-) Celkem jsme ve třech lidech vyměnily asi deset kousků oblečení. Já se svým břichem jsem si ke svému úžasu odnesla dokonce tři tuniky, které mi poslouží bohatě až do konce těhotenství, od kamarádky, kterou jsem v tunice v životě neviděla :) A pro Lukáška jedno bílé tričko na tvoření, které mu kupodivu do roka bude :) Evička, ona obdarovatelka tunikami, si vybrala jedny moje šaty a kalhoty, které já mít nemůžu (nesnáším 7/8 gatě :) a včera mi psala, jakou z toho má radost, že jí oboje sedí jak ulité a jelikož nesnáší nakupování kalhot, ušetřila jsem jí úmorné hledání po obchodech - to moc potěšilo :)
Romča, třetí do party, si vybrala od Evičky halenku a jedny šaty - ty se rozhodla přešít na sukýnku pro prvňačku Magdalenku - je totiž moc šikovná :) A ode mě si odvezla sáčko a ještě něco, ale moje hlava už si nevzpomíná. Prostě úspěšná akce, já z ní mám velkou radost a příště určitě zopakujeme! Možná i ve více lidech, když nám ten zbytek zas neonemocní :) Pro mou ekodušičku je to moc fajn pocit, že to opravdu funguje!

Jarní čistka v bytě aneb kolik krámů se může skrývat na pouhých 54 metrech čtverečních

Jaro je tady, chřipka spolu s ním. Což znamená, že ležím/sedím doma už týden a ještě tak týden budu, protože zatímco mně je trochu líp (až na to děsnou únavu), Lupíno lehl pro změnu včera s horečkami. Takže tu jede pořád dokola několik oblíbených cd s pohádkami (to jsem si asi naběhla sama, když jsem mu v rámci výchovného vysvětlování, proč ta cédéčka má, když se na ně teda nesmí koukat, řekla, že to má, až bude nemocný a bude muset ležet.. hm, situace nastala a já jsem zralá strčit hlavu do písku, abych neslyšela stopadesátou reprízu Červeného traktůrku..).
Protože se mnou pořád mává únava, nevím, k čemu sednout, co dělat. Takže jsem se rozhodla postupně probrat vše, co tu dlouho leží a překáží (a že toho zase je!) Byť čistku dělám pravidelně, asi je to práce na celý život..


Začala jsem už asi před měsícem tím, že jsem kamarádce pro azylový dům, kde pracuje, poslala velkou bednu našlapanou oblečením (převážně mým, sem tam dětským), plyšáky a věcmi do kuchyně. Bedna udělala radost, tak jsem ráda, já se zbavila převážně věcí uložených ve sklepě a čekajících na nějaký další blešák (který ovšem jen tam nebude, protože na to prostě nemám čas) a ještě je někdo bude nosit s radostí - paráda!


Takže dneska bych ráda pokračovala.


A co se tu našlo za poklady?

• velká taška vytříděných léků na odnos do lékárny (a to nejsme rodina, co by chodila k doktorovi jako domů.. přesto se to tu nějak shromažďuje a já nechápu, že většina léků se nedělá v polovičním balení za poloviční cenu, šetřila by se příroda i naše kapsa - pravda, farmafirmy by nadšeny z mého nápadu asi nebyly)
• 1 napínací prostěradlo a povlak na polštář děravý jak ementál (Lupíno má slušnou spotřebu ložního prádla, občas mu v noci teče krev z nosu nebo si vypůjčí nůžky a zkusmo si vystříhá pár děr do prostěradla) - obé dostal tatínek do dílny, na čištění jsou ještě super
• trekové boty Fare - vloni jsem měla dojem, že to je bomba koupě, letos vím, že ty boty jsou příšerně těžké, neohrabané a prostě u nás doma místo nemají - takže poputují na net a snad se někomu hodit budou
• nová knížka Nevěra od Paula Coelha - tohohle autora miluju a taky proto jsem si koupila bez předchozího přečtení jeho novou knížku. Nikdy jsem nebyla tak zklamaná jeho knížkou, že bych ji nejen nedočetla, ale ani neměla chuť tak učinit někdy v budoucnu. Půjde do světa.
• dětské prkénko na záchod - Luky ho nesnášel a tak není třeba schovávat dál
• písek na vany a čisticí prostředek z Lidlu - obojí jsem dostala, ale protože mám víceméně všechny přípravky na údržbu domácnosti v kvalitě Tiera Verde, nepotřebuji skladovat věci, které nikdy používat nebudu - maminka měla radost (což mi připomíná, musím jí k narozeninám pořídit nějaký z těch mých - určitě se do nich zamiluje a tyhle ráda daruje někomu dalšímu :)
• 5 kusů levných svrchňáků - dostala jsem pro kamarádku, leč netoužila po nich. Poputují do azyláku.
• 7 knížek různých žánrů - v antikvariátě o ně nestojí, byť jsou skoro nové a celkem použitelné, tak asi půjdou do knihovny
• 2 knížky o focení - Luďa nefotí, co se Lupíno narodil, takže ty mají namířeno k Danovi
• Sadu deseti hlavolamů - dřevěné, pěkné, leč pro mě nesložitelné - radši místo nich pořídím nějakou pěknou deskovku