Malé ohlédnutí za posledními šesti měsíci...
Zítra pro Lukáška končí první školkový rok a já si sedám k počítači, abych shrnula své pocity z něj. Nutno říct, že cítím velkou vděčnost, že tady v Jihlavě, kterou jsem vždycky měla v tomhle ohledu za zakopanou vartu, někdo prolomil ledy a vytvořil úžasnou školku, do které můj syn může chodit. Začátky byly těžké, první týdny se hodně plakalo, někdy mi rvalo srdce, že ho tam nechávám v takovém stavu. Ale faktem bylo, že šlo o první momenty. Navíc jsem s ním ve školce mohla zpočátku zůstávat, projít s ním vše, pracovat s vybranými pomůckami a už to mě velmi potěšilo, protože v klasické školce toto zvykem nebývá.
Největší problém, který ale mají asi skoro všichni rodiče s malým začínajícím školáčkem, byl věčně nemocný Luky. Chvílemi už mi z toho hrabošilo. Věčná žlutá rýma, dvakrát píchané ouško, příšerný kašel. První dva měsíce byl víc doma než ve školce a já v té době skoro přesvědčená, že školku zruším, nechám si ho doma a bude, hlavně, když bude zdravý. Naštěstí se pak zlepšilo počasí, imunita asi taky :) a do školky začal chodit pravidelněji.. a rád :) Už pár měsíců se tam těší, má tam kamarády (zvláště kamarádky, denně chodí s nějakou novou, jednou je to Rozárka, pak Josefínka, jindy Stelinka či Eliška, ale vždy zůstává jeho největší láskou Lucinka, se kterou si hned první den hrál na kunu a málem spolu zbořili školku :)) Dneska už si našel i kamarády kluky, zpočátku jsem se trochu bála, jestli vůbec někdy kamaráda kluka bude mít, moc o ně nestál :)
Paní učitelky Jana, Maruška, Eliška a Martina jsou úžasné a jsem za ně moc ráda. Ani zdaleka se nepodobají těm paním učitelkám, co nade mnou ve školce stály a nutily mě dojídat tlusté maso, poslaly mě na hanbu za to, že jsem se opovážila dětem zvěstovat, že pančelka už jde (to bylo moje trauma na zbytek školky -a přitom, o co tehdy vlastně šlo? o to, že jsem neseděla na židličce a došla se deset kroků podívat ke dveřím třídy, kde ta pančelka je - taková pitomost!). Jejich respektující přístup udělal z našeho bázlivého dítěte úžasného človíčka, který se nebojí přijít o něco požádat, něco vyřídit, vyřešit. Převzal zodpovědnost sám na sebe a přestal se bát. Popravdě, školka v tomhle ohledu pomohla i mně :) Nevím, jestli to je běžná věc, ale já jakožto typický jedinec poznamenaný socialistickou výchovou jsem přístup učitelek ve školce u Lukyho měla jako náhradní terapii.
Báječné bylo rozhodnutí brát děti každé úterý s batůžky na zádech na velký výlet (většinou vláčkem, nebo i pěšky kolem Jihlavy) na celodenní výlet, většinou tak s šesti kilometry chůze. To je jedna z věcí, která mi na klasických nebo nedejbože soukromých školkách vadí. Pohyb venku v přírodě mimo školní zahradu je prakticky nulový. Děti se naučily chodit, baví je to, znají okolí Jihlavy a mají spoustu veselých zážitků. Navíc jsou zase samostatnější, starají se o své batůžky, rozhodují se, co sníst, kolik vypít, prostě jsou zodpovědné samy za sebe.
Tento týden vše vyvrcholilo Svatojánskou nocí, kdy děti vyrazily do Kamenné, kde má statek paní ředitelka Jana a ti odvážní zůstali i na noc. Luky, který by se dřív od nás nedokázal oddělit, samozřejmě oznámil, že on teda jako jede :) A opravdu ve svých 3,5 letech spal poprvé pod širým nebem. Největší zážitek z výletu byl ten, že uprostřed noci začalo lít jak z konve a paní učitelky je ve spacácích transportovaly dovnitř do domu :)) Jsem na něj moc hrdá, že oproti jiným a mnohem starším (je jeden z nejmladších ve školce) se nebál a samozřejmě si jel užít dobrodrůžo, spolu s ještě o chlup mladším Honzíkem lovil ryby a viděl v ohýnku Ohnivce, kterého jim paní učitelka ukazovala předtím v knížce. A sám prý řezal dřevo na oheň :)
Stejně tak je paráda, jak se dovede postarat o přípravu věcí na oběd, umí po sobě uklidit nádobí, pomoct při mnoha domácích pracích. Také chodí s dětmi do Domova za seniory, kde si společně spolu "hrají" - tancují, zpívají, recitují nebo staví vláčkodráhu. Líbí se mi, že je školka vede k tomu, že setkávání malých a starých je naprosto správná a běžná věc, ze které je možné mít mnoho výhod, díky tomu, že ti starší jsou zkušenější, malí zase rozptýlí :)
Další krásný bod monte pedagogiky - starší pomáhají mladším. Při oblékání, při obědě, na procházkách.. mockrát jsem se setkala s tím, že se někdo staral o Lukyho, většinou holčičky :), když mu něco nešlo nebo byl ještě krátce ve školce. Na druhou stranu koukám, když vidím, že i ten malý Lukášek už nabízí pomoc ostatním, protože už ví, jak na to :)
Samozřejmě jsou dny, kdy doma se vzteká, nechce nic dělat, je protiva a já šedivím (a o to spíš se vzteká on :) Ale pak přijdu do školky a tam mi paní učitelka řekne, že napřesrok zařadí Lukyho mezi starší děti (ač mu budou teprv čtyři roky), protože je šikovný a samostatný stejně jako ti velcí. Tolik to zahřeje.
Doma si občas vyrobíme nějakou monte pomůcku, zúčastnili jsme se velké výměny busy bags (pomůcky pro zabavení dětí v čekárně u doktora, na výletech) a chystám se na výrobu lapbooků, do kterých mu chci zachytit hlavní rysy kontinentů, které ho čekají příští rok v celoročním projektu.
A abych to na závěr shrnula - jsem strašně ráda, že jsme tu šanci měli a Lukyho dáváme do tak skvělé školky, jako je Meruzalka. Neměnila bych :)
Dáreček pro naše paní učitelky na závěr školního roku:
Fotek ze školky moc není, ale nedávno jsem narazila na velmi zajímavá videa, na které tu dávám odkaz - myslím, že věrně dokumentují to, jak funguje i naše školka:
https://www.youtube.com/watch?v=4TPms1gd5Fc&feature=youtu.be .....batolátka a servírování jídla
http://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/priznivcem-motessori-behem-4-minut-podivejte-se-na-video/ .....den v Monte školce
Zítra pro Lukáška končí první školkový rok a já si sedám k počítači, abych shrnula své pocity z něj. Nutno říct, že cítím velkou vděčnost, že tady v Jihlavě, kterou jsem vždycky měla v tomhle ohledu za zakopanou vartu, někdo prolomil ledy a vytvořil úžasnou školku, do které můj syn může chodit. Začátky byly těžké, první týdny se hodně plakalo, někdy mi rvalo srdce, že ho tam nechávám v takovém stavu. Ale faktem bylo, že šlo o první momenty. Navíc jsem s ním ve školce mohla zpočátku zůstávat, projít s ním vše, pracovat s vybranými pomůckami a už to mě velmi potěšilo, protože v klasické školce toto zvykem nebývá.
Největší problém, který ale mají asi skoro všichni rodiče s malým začínajícím školáčkem, byl věčně nemocný Luky. Chvílemi už mi z toho hrabošilo. Věčná žlutá rýma, dvakrát píchané ouško, příšerný kašel. První dva měsíce byl víc doma než ve školce a já v té době skoro přesvědčená, že školku zruším, nechám si ho doma a bude, hlavně, když bude zdravý. Naštěstí se pak zlepšilo počasí, imunita asi taky :) a do školky začal chodit pravidelněji.. a rád :) Už pár měsíců se tam těší, má tam kamarády (zvláště kamarádky, denně chodí s nějakou novou, jednou je to Rozárka, pak Josefínka, jindy Stelinka či Eliška, ale vždy zůstává jeho největší láskou Lucinka, se kterou si hned první den hrál na kunu a málem spolu zbořili školku :)) Dneska už si našel i kamarády kluky, zpočátku jsem se trochu bála, jestli vůbec někdy kamaráda kluka bude mít, moc o ně nestál :)
Paní učitelky Jana, Maruška, Eliška a Martina jsou úžasné a jsem za ně moc ráda. Ani zdaleka se nepodobají těm paním učitelkám, co nade mnou ve školce stály a nutily mě dojídat tlusté maso, poslaly mě na hanbu za to, že jsem se opovážila dětem zvěstovat, že pančelka už jde (to bylo moje trauma na zbytek školky -a přitom, o co tehdy vlastně šlo? o to, že jsem neseděla na židličce a došla se deset kroků podívat ke dveřím třídy, kde ta pančelka je - taková pitomost!). Jejich respektující přístup udělal z našeho bázlivého dítěte úžasného človíčka, který se nebojí přijít o něco požádat, něco vyřídit, vyřešit. Převzal zodpovědnost sám na sebe a přestal se bát. Popravdě, školka v tomhle ohledu pomohla i mně :) Nevím, jestli to je běžná věc, ale já jakožto typický jedinec poznamenaný socialistickou výchovou jsem přístup učitelek ve školce u Lukyho měla jako náhradní terapii.
Báječné bylo rozhodnutí brát děti každé úterý s batůžky na zádech na velký výlet (většinou vláčkem, nebo i pěšky kolem Jihlavy) na celodenní výlet, většinou tak s šesti kilometry chůze. To je jedna z věcí, která mi na klasických nebo nedejbože soukromých školkách vadí. Pohyb venku v přírodě mimo školní zahradu je prakticky nulový. Děti se naučily chodit, baví je to, znají okolí Jihlavy a mají spoustu veselých zážitků. Navíc jsou zase samostatnější, starají se o své batůžky, rozhodují se, co sníst, kolik vypít, prostě jsou zodpovědné samy za sebe.
Tento týden vše vyvrcholilo Svatojánskou nocí, kdy děti vyrazily do Kamenné, kde má statek paní ředitelka Jana a ti odvážní zůstali i na noc. Luky, který by se dřív od nás nedokázal oddělit, samozřejmě oznámil, že on teda jako jede :) A opravdu ve svých 3,5 letech spal poprvé pod širým nebem. Největší zážitek z výletu byl ten, že uprostřed noci začalo lít jak z konve a paní učitelky je ve spacácích transportovaly dovnitř do domu :)) Jsem na něj moc hrdá, že oproti jiným a mnohem starším (je jeden z nejmladších ve školce) se nebál a samozřejmě si jel užít dobrodrůžo, spolu s ještě o chlup mladším Honzíkem lovil ryby a viděl v ohýnku Ohnivce, kterého jim paní učitelka ukazovala předtím v knížce. A sám prý řezal dřevo na oheň :)
Stejně tak je paráda, jak se dovede postarat o přípravu věcí na oběd, umí po sobě uklidit nádobí, pomoct při mnoha domácích pracích. Také chodí s dětmi do Domova za seniory, kde si společně spolu "hrají" - tancují, zpívají, recitují nebo staví vláčkodráhu. Líbí se mi, že je školka vede k tomu, že setkávání malých a starých je naprosto správná a běžná věc, ze které je možné mít mnoho výhod, díky tomu, že ti starší jsou zkušenější, malí zase rozptýlí :)
Další krásný bod monte pedagogiky - starší pomáhají mladším. Při oblékání, při obědě, na procházkách.. mockrát jsem se setkala s tím, že se někdo staral o Lukyho, většinou holčičky :), když mu něco nešlo nebo byl ještě krátce ve školce. Na druhou stranu koukám, když vidím, že i ten malý Lukášek už nabízí pomoc ostatním, protože už ví, jak na to :)
Samozřejmě jsou dny, kdy doma se vzteká, nechce nic dělat, je protiva a já šedivím (a o to spíš se vzteká on :) Ale pak přijdu do školky a tam mi paní učitelka řekne, že napřesrok zařadí Lukyho mezi starší děti (ač mu budou teprv čtyři roky), protože je šikovný a samostatný stejně jako ti velcí. Tolik to zahřeje.
Doma si občas vyrobíme nějakou monte pomůcku, zúčastnili jsme se velké výměny busy bags (pomůcky pro zabavení dětí v čekárně u doktora, na výletech) a chystám se na výrobu lapbooků, do kterých mu chci zachytit hlavní rysy kontinentů, které ho čekají příští rok v celoročním projektu.
A abych to na závěr shrnula - jsem strašně ráda, že jsme tu šanci měli a Lukyho dáváme do tak skvělé školky, jako je Meruzalka. Neměnila bych :)
Dáreček pro naše paní učitelky na závěr školního roku:
Fotek ze školky moc není, ale nedávno jsem narazila na velmi zajímavá videa, na které tu dávám odkaz - myslím, že věrně dokumentují to, jak funguje i naše školka:
https://www.youtube.com/watch?v=4TPms1gd5Fc&feature=youtu.be .....batolátka a servírování jídla
http://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/priznivcem-motessori-behem-4-minut-podivejte-se-na-video/ .....den v Monte školce
Žádné komentáře:
Okomentovat